Názvosloví na Britské:
Víte, který z pokrokových inženýrů je patronem vaší ulice?

ulice Františka Janečka

František Janeček - konstruktér a vynálezce, zakladatel JAWA
(1878 – 1941)
Jako konstruktér ve firmě Kolben a později jako majitel vlastní strojírenské laboratoře a mechanické dílny si připsal desítky elektrotechnických patentů a vylepšení. Jeho podnik vyráběl náročné a přesné stroje, ale také granáty nebo kulomety. Zajímal se o aviatiku, výrobu gramofonových desek, ale také o myslivost. Výrobu motocyklů zahájil v roce 1930. Díky několikaletému pracovnímu a studijnímu pobytu v Nizozemí působil jako příležitostný tlumočník do nizozemštiny.

ulice Hynka Puce

Hynek Puc - konstruktér, spoluzakladatel Koh-i-noor
(1856 – 1938)
S Jindřichem Waldesem založili továrnu na kovovou galanterii. Konstruktér Puc výrazně ovlivnil její fungování vynálezem strojního automatu pro sériovou výrobu patentek a dalšími zlepšováky pro automatizaci výrobních linek. Kovové stiskací knoflíky z pražských Vršovic se proslavily po celém světě.

Waldesova

Jindřich Waldes - podnikatel, spoluzakladatel Koh-i-noor
(1876 – 1941)
S Hynkem Pucem založili továrnu na kovovou galanterii. Puc rozvíjel výrobu svými vynálezy, Waldes měl zkušenosti jako obchodní zástupce. Za necelých 40 let vybudovali z firmy významný koncern s pobočkami po celém světě. Waldes se společensky angažoval jako filantrop a sběratel umění. Spolupracoval s protinacistickým odbojem, brzy se však kvůli svému židovskému původu dostal do koncentračního tábora. Jeho rodina, která stihla utéct do USA, ho z něj vykoupila, ale zesláblý Waldes nepřežil cestu za oceán.

Kecova

František Kec - konstruktér, ředitel Praga
(1883 – 1971)
Získal si vážnost jako konstruktér prvních nákladních automobilů. Kromě jiného navrhl například speciální autobusy pro linku v horských silnicích nad černohorským přístavem Kotor. V roce 1919 se stal generálním ředitelem automobilky Praga, pro kterou získal zakázku vojenských nákladních vozů a zachránil ji tak před krachem. Sám tyto vozy projektoval. Později se věnoval vývoji a výrobě osobních vozů. Pod jeho vedením firma rostla, ale v roce 1933 z ní byl po neshodách donucen odejít. Podle konkurenční doložky už do žádné jiné automobilky nastoupit nesměl. Zůstal však nesmírně energický, pracovitý a neústupný. Další desítky let strávil čilou prací v konstrukci a vývoji na nejrůznějších místech.

Svitákova

Leopold Sviták - vynálezce prvního osobního automobilu v Rakousko-Uhersku
(1856 – 1931)
Český automobilový vynálezce  byl zaměstnancem Kopřivnické vozovky. Zde sestrojil v roce 1897 první rakousko-uherský osobní automobil. Na studijní cestě po Evropě pak nasbíral zkušenosti pro další výrobu. Všechny součástky zpátky doma navrhoval, skicoval, obráběl a montoval sám, sám pak s vozem i vyjížděl. Svou pílí a přísností ovlivnil řadu dalších velkých konstruktérů. V roce 1900 přišel při drastické autonehodě o nohu, po které v továrně působil jako technický poradce ředitele. Po odchodu z kopřivnické továrny se vrátil do rodných Hukvald, kde byl dlouhá léta činný v obecních věcech.

Medunova

Oldřich Meduna - automobilový konstruktér, Škoda
(1902 – 1996)
Nejslavnější období tohoto automobilového konstruktéra je spojeno s koncernem Škoda. Mezi jeho nejznámější díla patří populární nákladní automobil Škoda 706 a pancéřovaná vládní limuzína Škoda VOS, která však byla jeho jediným počinem v oblasti osobních automobilů. Meduna se věnoval hlavně náklaďákům, ale také vývoji traktorů, trolejbusů nebo tanků. V roce 1941 si ho vybral Ferdinand Porsche pro spolupráci na vývoji těžkého vojenského tahače. Po odchodu ze Škodovky, včetně jejích válečných a poválečných pohrobků, strávil několik let v Karose. Od roku 1956 působil jako vysokoškolský pedagog.

Bekova

Jindřich Bek – popularizátor vědy a techniky, odborník na lokomotivy, historik železnice
(1927 - 1992)
Příběh Jindřicha Beka je důkazem, že nemusíte být velký vynálezce ani průmyslník, abyste se mohli zapsat do historie a pojmenovali po vás ulici. Z kluka, kterému nucené nasazení za protektorátu prodloužilo studium na obchodní akademii, a který pak léta pracoval jako úředník v tukových závodech, se postupem času stal zkušený železniční odborník. Na vysokou školu se vypravil až ve dvaatřiceti letech, studoval obor elektrická trakce a energetika v dopravě. Prošel lokomotivní depa v Děčíně a Ústí nad Labem, čtvrtstoletí pak strávil na ministerstvu dopravy na oddělení lokomotivního hospodářství. Psal odborné učebnice a knihy, přispíval do odborných časopisů, ale také do časopisů pro děti a mládež. Od 60. let spolupracoval s Národním technickým muzeem na budování ucelené sbírky železničních vozidel. Byl také členem vědecké rady NTM.